Pohonné hmoty „nazeleno“
Uveřejněno dne 22 října 2010 000 14:47phm
Na počátku 21. století významná část lidské populace trpí podvýživou a denně umírá na Zemi hladem 25.000 lidí! V době, kdy celé lidské populaci hrozí násobné zdražování základních potravin, se s masivními dotacemi ze státních rozpočtů prosazuje výroba paliv z potravin. Lepším řešením by byla náhrada uhlovodíkových paliv vodíkem.
Výroba bionafty a biolihu
Zamlčuje se, že výroba tekutých biopaliv je velmi energeticky náročná. Spotřebovává se při ní velké množství fosilních paliv a do ovzduší se uvolňuje velké množství CO2. U výroby etanolu z cukrové třtiny dokonce nejpesimističtější propočty uvádějí, že energie ve vyrobeném etanolu je nižší než fosilní energie spotřebovaná v jeho technologickém procesu. [Bourne J.: Zelené sny. National Geographic X/2007, str. 70.] Krátce shrnuto to znamená, že ekologičtí enthusiasté „naletěli na špek“ globální politicko-podnikatelské lobby, která v celém tomto ekologickém karnevalu, jenž skrytě podněcuje a podporuje, našla nový zlatý důl pro své zisky. A společensky ještě nebezpečnější je to, že si koupila a pěstuje prodejné politiky, vědce a novináře, kteří masu naivních ekologistů hecují a organizují jejich akce. Do které z těchto skupiny patří pan Bursík nelze dokázat, ale je možné se domyslet.
Jak lze čelit diktátu cen ropy?
Některá naše periodika již vícekrát varovala před možným strmým stoupáním cen ropy. Nejčernější předpovědi uváděly, že zřejmě již nedojde k návratu na předchozí cenovou úroveň a že lze očekávat pouze její další zvyšování. Důvodem je prý dosažení hranice těžby a její očekávaný trvalý pokles. Ceny již vystouply i k hranici 100 USD za barel a připouští se i možnost růstu k další hranici 200 USD. Zmíněná očekávání následovaly úvahy o nutnosti radikálních úsporných opatření a substituce alespoň části světové spotřeby ropy. Někteří vidí naději v přechodu automobilové dopravy na elektrický pohon s palivovými články na vodík. Všechny velké světové automobilky již vyvinuly funkční automobily s využitím tohoto principu, ale k vyřešení ekonomie výroby, skladování a distribuce vodíku zbývá všem ještě urazit ke kýženému cíli dost dlouhou cestu. Hlavní problémy představuje výroba vodíku elektrolýzou, která je velmi náročná na elektrickou energii, a složitá technologie palivových článků. Elektrickou energii by bylo možno vyrábět v obrovském rozsahu z obnovitelných zdrojů nebo z uhlí, ale jejich spalování by výrazně zvýšilo nežádoucí emise oxidu uhličitého (CO2).
Termický rozklad vody je schůdný a teoreticky vyřešený
Přechod na vodíkový pohon vozidel je proto možný pouze při získávání energie z jaderných zdrojů, které jsou relativně levné a nejsou zdrojem žádných škodlivých emisí. Kdyby se vyráběla energie pro elektrolýzu v jaderných elektrárnách – nebo ještě lépe – kdyby se vědecký výzkum zaměřil na možnost rozkladu vody přímo jadernou energií, byla by energetická část problému vyřešena.
Rovněž řešení pohonu vozidel s elektromotory a s palivovými články není ani jediné, ani ekonomicky nejvýhodnější. Již zmíněné světové automobilky mají fungující varianty pohonu s plynovými (H2) pístovými motory, nepříliš odlišnými od současně běžně vyráběných, které jsou vybaveny tlakovými zásobníky vodíku jen o málo většími a těžšími než současné palivové nádrže vozidel. Je zřejmé, že náhrada tekutých nebo plynných uhlovodíkových paliv pro automobily a jiná vozidla a stroje vodíkem je možná a technicky i ekonomicky zcela reálná. Její realizace je závislá pouze na racionálním uvažování a odvážném rozhodování vlád, které by se měly přestat ohlížet na pokřik nátlakových hnutí, jež jsou ve skutečnosti inspirována a podporována celosvětovou lobby ropných společností.
Scientific American, české vydání, přinesl v čísle listopad-prosinec 2007 článek Ústavu jaderného výzkumu Řež, a. s. o vývoji nových technologií pro dlouhodobě udržitelnou jadernou energetiku (štěpných, nikoli fúzních reaktorů). Jen zavedením rychlých reaktorů s uzavřeným palivovým cyklem lze zvýšit využitelnost uranu dvěstěkrát. Tím by, v současnosti známé, zásoby neobohaceného uranu U238 pokrývaly i budoucí větší světovou spotřebu energie na 2 000 (!) roků a současně výrazně by se snížilo jak množství, tak radiotoxicita odpadu. Vysokoteplotní reaktory VHTR nebo GFR chlazené plynem, olovem nebo solemi jsou schopny termochemickým rozkladem současně vyrábět vodík pro úplnou náhradu uhlovodíkových chemických paliv (olovem chlazené reaktory již v současnosti úspěšně provozují ruské jaderné ponorky). Hlavním technologickým problémem a předmětem výzkumu jsou konstrukční materiály dlouhodobě odolné proti chemické agresivitě uvedených chladiv při vysokých teplotách a neutronovému bombardování.
