Prominent Greenpeace v dresu IPCC…

Uveřejněno dne 6 ledna 2015 000 9:05

… je aktivní v oblasti produkce obnovitelných zdrojů energie a prosazuje jejich 80% podíl. Ale jsou obnovitelné zdroje schopné nahradit energii z jaderných a fosilních elektráren?

Ve svém předchozím článku jsem upozornil na skutečnost, že Sven Teske, aktivista Greenpeace, nedávno exhibující v Peru, působil jako vedoucí autor 3. pracovní skupiny (WG3) IPCC, jejíž materiál měl politikům doporučovat masivní, až osmdesátiprocentní nasazení obnovitelných zdrojů. Dovoluji si připomenout, že pan Teske se zúčastnil pouze méně kontroverzní propagační akce na Machu Picchu, jeho role ve více odsuzovaném vandalském počinu na planině Nasca není dosud objasněna, zřejmě se na ní aktivně nepodílel. V každém případě však propagoval stoprocentní přechod na tzv. obnovitelné zdroje energie.

Mimochodem, o „popularitě“ Greenpeace v Peru se mohl přesvědčit i sám ředitel této nadnárodní organizace, „vřele“ uvítaný místními lidmi, přestože vystupoval velmi pokorně:

Ve svém článku jsem také uvedl, že by měli zelení aktivisté jít příkladem a založit firmu, která by skutečně poskytoval energii podle jejich požadavků. Tady musím přiznat svoji nevědomost a konstatovat, že skutečnost předčila moje představy. Organizace Greenpeace, mj. i s aktivní účastí zmiňovaného Svena Teske, totiž před časem iniciovala založení firmy Greenpeace Energy, která na německém trhu nabízí zeleně orientovaným zákazníkům zemní plyn a elektrickou energii vyrobenou zcela z tzv. obnovitelných zdrojů. Viz zde, popř. zde.

Celá situace by se také dala interpretovat tak, že výsledky komise IPCC, údajně nestranné odborné komise, vlastně propagují určité výrobky určitých „spřátelených“ firem. A aby to fungovalo dobře, zakladatelé těchto firem se nominují do role vedoucích pracovních skupin, které mají vydat příslušné doporučení. A celé se to prodá pod hesly „Obnovitelné zdroje mohou dodávat 80% světové potřeby energie do poloviny století, tvrdí IPCC“.

Ještě poznámka k tomu osmdesátiprocentnímu podílu, který někteří čtenáři nemohli v odkazované zprávě najít: Ve zprávě je to „zpřesněno“ na 77 %, a toto číslo má původ včlánku „Energy (R)evolution Svena Teskeho a kolektivu v časopise „Energy Efficiency“, jehož propagační verzi vydala Svenova mateřská organizace Greenpeace ve stejnémroce i měsíci (zpráva IPCC se samozřejmě odkazovala na „vědeckou“ verzi). A v oboupodobách těchto textů těchto se o zmiňovaném osmdesátiprocentním podílu hovoří, samozřejmě jako o nezbytném řešení vyplývajícím z nutného boje proti člověkem zaviněnému globálnímu oteplování. A kdo tedy vlastně médiím „prodal“ to číslo 80?Samotná komise IPCC ve své tiskové zprávě (přesněji WG3).

Nicméně někdo může oprávněně namítnout, že v pracovní skupině WG3 byli i zástupci jiných organizací a energetických firem. Jenže ti by si těžko mohli dovolit takhle propagovat svůj hlavní produkt (třeba plyn, uhlí nebo jádro), a to přesto že je stále více zřejmé, že bez jádra se o nějakém snižování emisí CO2 nedá mluvit, o čemž se nyní bolestně přesvědčují v Německu. Jak známo, nejzákeřnějším nepřítelem všech hypotéz je praktický pokus.

Vraťme se ale k firmě Greenpeace Energy a proveďme jeden myšlenkový experiment. Představme si, že se všichni v České republice chvějeme bázní o každou molekulu oxidu uhličitého, která je naší spotřebou elektrické energie vypuštěna do ovzduší. Zatetelíme se radostí při zjištění, že nám Greenpeace Energy prodá energii s (údajně) nulovými emisemi tohoto „satanského“ plynu. Podívejme se tedy na stránky této zelené firmy a zjistíme, kolik nás to bude stát (převedeno na koruny s kursem 27,7 Kč zaeuro):

Paušální úhrada za měsíc: 8,90 € x 27,7 = 247 Kč

Cena za kWh: 0,2665 € x 27,7 = 7,38 Kč / kWh

Domácnost se spotřebou 3,5 MWh za rok zaplatí ročně asi 29 000 Kč, oproti asi asi 17 000 Kč odpovídajícím běžným nákladům v České republice. Čili, zelený proud od Greenpeace Energy by stál běžnou českou domácnost asi o 12 tisíc korun ročně více.

Můžete si říci, že to zase není tak hrozné, zaplatíte něco málo přes deset tisíc ročně (pokud na to máte) a můžete si koupit čistější svědomí a navíc se chlubit, jak chráníte klima. Ale podívejme se na to ještě ze stránky výroby této „zelené“ elektřiny.

Na „ekologický“ proud bychom měli být přísnější, musí přece platit přečasto vzývaná zásada lokálních zdrojů, tedy zdrojů aspoň v rámci jedné republiky. Na stránkách uvedené firmy je uvedeno, že 91,5 % „ekologického“ proudu z obnovitelných zdrojů pochází z vodních elektráren. A teď se podívejme, jaký má Česká republika podíl výroby elektřiny z vodních zdrojů: tři procenta. A to je většina vyrobena v tzv. velkých vodních elektrárnách, jejichž další výstavba je v České republice nemožná, vzpomeňme si jenom na radikální boj zelených hnutí proti Gabčíkovu, které samotné vyrábí asi 7 % celkové spotřeby elektřiny na Slovensku.

Je tedy reálné, aby obnovitelné zdroje, které Greenpeace tak vehementně propaguje i skrze komisi IPCC, mohly u nás pokrýt 80 % spotřeby? Popřípadě těch sto procent, které Greenpeace navrhuje nyní? A to ještě nebereme v úvahu celkovou výrobu (přesněji využívání přeměny) energie, tedy vytápění, ohřev užitkové vody a podobně, v uvedeném příkladu byla rozebrána pouze výroba elektřiny.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist