LESNICTVÍ: Vrtěti kůrovcem – rok poté

Uveřejněno dne 13 srpna 2019 000 11:01

Je to něco přes rok, kdy byla na Neviditelném psu publikována moje úvaha Vrtěti kůrovcem. V neděli 28. července 2019 jsem otevřel Seznam a uviděl bombastický titulek Švédský stůl pro kůrovce vysadili naši předci. Teď se řeší, jak nezopakovat chybuPo zhlédnutí několik minut trvajícího videa, které bylo pod titulkem, musím konstatovat, že kůrovcem se po roce už nevrtí, ale dělají se s ním artistické veletoče.

Ve videu pokládá Sabina Slonková sugestivní otázky Michaele Rambouskové (která se podle slov Sabiny Slonkové „kůrovci dlouhodobě věnuje“), a kdyby tuto talkshow viděl říšský ministr propagandy, studem nad svým břídilstvím by si vzal život. Sucho je, a naši předchůdci vysazovali smrky, to však není ani pověstné 1 % pravdy, které ministr propagandy potřeboval k přesvědčení veřejnosti. Kladu si tak otázku, zda se naši hlídací psi demokracie dopouštějí deformací faktů z dětinské naivity a touhy po šokující multimediální megashow, nebo by se mohlo jednat o ilustraci přísloví „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ (pro ty, kteří v souladu s trendy již zapomínají česky “He who pays the piper calls the tune“)?

Před rokem jsem uvedl graf kůrovcových těžeb s odhadem do konce roku 2017. Dnes se můžete podívat na graf do konce roku 2018.

kurovec-tezba
 

Vývoj kůrovcových těžeb

Pro ty, kteří nečetli moji úvahu z loňského roku, uvádím: První nárůst v 80. letech byl způsoben velkou větrnou kalamitou s následným přemnožením kůrovce, a „importem kůrovce“ z Bavorska z tamních bezzásahových zón. Nárůst po roce 1990 byl důsledek způsobu transformace lesního hospodářství, a nárůst po roce 2007 následoval po orkánu Kyrill a rozhodnutí ministra Bursíka nezpracovat kalamitu na Šumavě.

Na pravou míru chci uvést zmínku Michaely Rambouskové o politicích, „kteří dělají, co mohou“. Doplněk zákona, umožňující nezpracovávání souší (který uvedla jako výsledek jejich snah), není chvályhodným řešením situace, ale (záměrnou) legalizací nežádoucího stavu. Nezpracovávání souší umožňuje kácet čerstvé dříví, aniž by bylo přednostně zpracováno dříví napadené. Že politici nedělají, co mohou, potvrzuje fakt, že v poslanecké sněmovně hlasovaly jen dvě politické strany (Piráti a SPD) pro řešení kůrovcové kalamity na úrovni parlamentu (např. vyhlášením kalamitního stavu, což by umožnilo některá nestandardní opatření). Ostatní strany byly „jako jeden muž“ proti. Na všech informačních akcích o kůrovci, pořádaných speciálně jako informace pro poslance, bylo pokaždé přítomno méně poslanců než vystupujících. O pozornosti věnované kůrovci svědčí i to, že až do vydání oficiálních čísel za rok 2018 byl uváděn odhad, že v roce 2018 bude zpracováno cca 17 mil. m3kůrovcového dříví. Nakonec to bylo 23 mil. m3. Chyba v odhadu téměř o ¼ nesvědčí o tom, že by byla situace průběžně sledována.

V roce 1992 byly státní lesy zbaveny vlastních kapacit. Do té doby bylo běžné, že zjištěný kůrovcový strom byl do tří dnů pokácen, odvětven, odkorněn, větve a kůra spáleny a prostor, na kterém sanace stromu proběhla, byl posypán Dynocidem. Dnes na zpracování napadeného stromu nestačí tři měsíce, protože se musí vypsat výběrové řízení, vybrat vítěz, vyřídit odvolání neúspěšných uchazečů, a poté se začne se zpracováním, nebo se výběrové řízení opakuje. V lese, který je živým organismem, ve kterém je třeba reagovat na jeho změny okamžitě, je proto systém zadávání zakázek nevyhovující. Pokud ovšem ministr Ing. Jiří Milek požadoval výjimku ze zákona o veřejných zakázkách (byť dočasně, jen po dobu zpracování kalmity), ve funkci ministra skončil. A z úst premiéra zaznělo, že zákon o veřejných zakázkách je dobrý a není na něm co měnit. Provést nyní nábor dřevorubců na Ukrajině a Rumunsku (jak to vidí Michaela Rambousková) neřeší podstatu problému.

Dřevo je na světě nejvíce využívanou surovinou, je jí denně spotřebováno cca 1 kg na obyvatele planety. Na počátku Novověku obývalo Zemi jen 0,5 mld. lidí a tehdejší lesy nestačily na uspokojení jejich potřeb. Pokud se očekává růst na 10 mld. obyvatel, jsou úvahy o návratuk „původní dřevinné skladbě“ a „přírodním lesům“ čirou utopií. Společnost se bez hospodářských lesů a lesníků neobejde.

Důvodů, proč se kůrovcová kalamita stala apokalypsou, je více, ale rozhodně není rozhodujícím faktorem sucho. Pokud by směli lesníci vykonávat svoji práci v souladu se svou odborností, nedosáhla by nikdy apokalyptického rozsahu. Rozhodující příčinou je způsob provedení transformace lesního hospodářství v roce 1992, který lesnictví zcela rozložil. To je ale nežádoucí přiznat, a proto se bude „zatloukat, zatloukat a zase zatloukat“. Tím spíše, že rozvrat je tak hluboký, že návrat do přijatelného výchozího bodu je nemožný.

Občané (daňoví poplatníci) jsou vystoupeními všemu rozumějících novinářů a zelených naivistů ohlupováni, vina za všechno je házena na počasí (za to nikdo nemůže) a na naše předky (ti se bránit nemohou). Vyvolávána je představa, že jediná dřevina, která k existenci potřebuje vodu, je smrk; že jedině smrk má hmyzí a houbové škůdce a že naši předchůdci byli tak slabomyslní, že jej sázeli. Všeobecné povědomí o lesnictví je natolik nízké, že je možné zahrnovat daňové poplatníky termíny, jejichž věcný obsah je jiný, než jak jej novináři a aktivisté presentují. V té souvislosti si vybavuji nařízení Marie Terezie z 10. ledna 1767, kterým uložila župním úřadům, „aby školní mládež byla poučena o hlavních zásadách ochrany lesů a základních lesnických pojmech“. Tehdy by třeba brala školní mládež s rezervou nejen věty Michaely Rambouskové o larvách mnišky (mniška nemá larvy, ale housenky), ale celé její vystoupení.

Každý problém je možné řešit až poté, kdy je identifikován. V tomto případě je identifikace problému nežádoucí, protože by po ní muselo logicky následovat „přijetí politické odpovědnosti“. Proto zůstane kůrovcová apokalypsa neřešena.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist