Zykloprávo v praxi

Uveřejněno dne 10 srpna 2022 v 15:22

Máme za sebou několik měsíců platnosti cyklistického účelového zákona, nařizujícího řidičům dodržovat od cyklistů boční odstup 1,5 metru a tak se podíváme, jak si tento pseudoprávní akt vede na dopravně-správně-trestní rovině.

Předpokladem k tomu, že temto článek dočtete ve zdraví do konce je, že se necítíte vázáni nespravedlivými či nesplnitelnými právními normami, které byly přijaty z politických důvodů proto, aby jaksi oklikou zajišťovaly preferenci jedněch účastníků silničního provozu nad jinými a naopak těm jiným byly naschvál ke škodolibé úchylné radosti těch druhých. Dalším předpokladem ke čtení článku je, že nevěříte na takové věci jako že „cyklista je nejohroženější účastník silničního provozu“ nebo „pokuty se mají platit, protože je to férové a chlapské“.

Já sám ignoruji toto zákonné ustanovení od samotného počátku, kdy vstoupilo v platnost. Pokládám ho za nespravedlivé, v rozporu jak se smyslem a účelem Zákona o provozu o pozemních komunikacích a v rozporu s jeho jednotlivými ustanoveními, například § 4 pís. a) téhož zákona, což je dostatek důvodů k tomu, abych se jím neřídil. Na věcné rovině ho pokládám za nebezpečné a kontraproduktivní.

K jakým situacím toto ustanovení vede v praxi si můžete udělat představu z následujícího videa, které jsem nedávno zaznamenal a na kterém vidíme řidiče, který náhle zabrzdil z rychlosti 90 km/h na rychlost chůze, ačkoli býval mohl cyklistu bezpečně předjet. O jeho důvodech chovat se takto nepředvídatelně a nebezpečně můžeme jen spekulovat, každopádně si lze snadno představit, že se rozhodl za každou cenu dodržet právní normu, která zabezpečuje pofidérní bezpečí cyklistům výměnou za zjevné nebezpečí pro všechny ostatní. K nehodě v tomto případě nedošlo proto, že jsem podle nějakých předchozích náznaků seznal, že řidič přede mnou je idiot a je třeba se od něj držet co nejdál. Také chcete být viníkem nehody, někoho nebo sebe zabít či zranit a způsobit hmotnou škodu proto, že se poslanec neúspěšné nyní již neparlamentní strany a právník věnovali lobbingu za cyklistické aktivisty?


Kromě toho se to pro mne stalo osobním. Mám dosud v živé paměti původní znění zákona, kde za předjíždění cyklisty s odstupem menším než stanoveným podezřelému řidičí motorového hrozila ztráta řidičského průkazu a pokuta v řádu desítek tisíc. Text novely zákona poslanci Dolínkovi připravoval právník Tomáš Kindl (nezaměňovat s „plzeňským“ Milanem Kindlem, se kterým však má mnoho společného) a měl jsem skutečně ohromný problém získat k této dvojici respekt. Nelze se domnívat, že právník Kindl ani zákonodárce Dolínek o zcela nepřiměřené tvrdosti zákona nevěděli, naopak, poměrně dlouhou na ní setrvávali, protože si mysleli, že to projde legislativním procesem bez povšimnutí a vznikne perfektní bič na tu nenáviděnou pakáž v autech. Naštěstí jim to neprošlo, také díky vám.

Ihned poté, co pracně prolobbovaný a horko těžko prohlasovaný cyklistický legislativní zprasek nabyl právní moci a cykloaktivisté se začali oddávat jejich skupinové samohaně na diskusních fórech, jak zase těm řidičům zatopili, posunuli jsme linii obrany a začali jsme se spolupracovníky aktivně vyhledávat případy, kdy byl někdo popotahován za nedodržení bočního odstupu od cyklisty. Ukázalo se přitom, že těchto případů je opravdové minimum, za půl roku k nám doputovaly čtyři. Tři z toho jsou již uspokojivě uzavřeny.

Na cyklistickou zákonoprasbu dobře funguje to, co funguje dobře i jinde, totiž procesní pasivita, nespolupráce se všemi možnými policiemi a neposkytování důkazů proti sobě a osobám blízkým. Zajímavé je, že všechny tři případy byly projednávány na základě udání, které různým orgánům poslali iniciativní udavači cyklisté. V jednom případě udavač (podle tvrzení policie) dodal policii video, ve dvou případech si udavači s pumpičkami nejspíš vystačili s pouhým tvrzením. Bez ohledu na důkazní prostředky se udavači obraceli s jejich podáními na Policii České republiky, To, že se policie udáními začala zabývat a neodložila je nasvědčuje tomu,, že podání nebyla tak docela dementní a obsahovala vše, co taková podání obsahovat mají. Pravděpodobně někdo uveřejnil na nějakém fóru pro práskače nějaký dostatečně polopatický návod.

Reakce policie byla ve všech případech stejná a předvídatelná, tedy začali se domáhat totožnosti řidiče. Jelikož udavači vzorně a disciplinovaně dodali registrační značku vozidla a samozřejmě místo a datum spáchání domnělého přestupku, zjistil policejní orgán provozovatele vozidla podle registru a oslovil ho s žádostí o podání vysvětlení, jehož předmětem byla totožnost řidiče v daném místě a čase. V jednom případě byl provozovatel předvolán osobně na pendrekárnu, v jednom se fízl domáhal podání vysvětlení písemně a k jednomu pokusu o získání vysvětlení se ještě vrátím.

V prvním případě provozovatel policejnímu orgánu písemně sdělil, že od něj žádné vysvětlení neobdrží, jelikož mu ho odpírá poskytnout. Dostavit se na pendrekárnu odmítl.

V druhém případě byl policejní orgán poučen, že předvolání k podání vysvětlení nemá zákonné náležitosti, zejména v něm není uvedeno, kdy a kam se má předvolaný dostavit, neb nic jako písemné podání vysvětlení v právním řádu České republiky není obsaženo a pokud na něm policejní orgán trvá, bude se muset nejprve obrátit na Poslaneckou sněmovnu parlamentu ČR. Současně bylo policejnímu orgánu sděleno, že si od toho ani pak nemá moc slibovat. Tím aktivita policejního orgánu ustala, ale i kdyby se opět probudil a provozovatele předvolal, ten mu stejně jako v předchozím případě podání vysvětlení odepře.

Třetí případ byl nejzajímavější. Jakýsi zaostalý severomoravský policejní orgán oslovil provozovatele, kterým byla právnická osoba, s žádostí o součinnost při zjištění totožnosti „pachatele přestupku“. Jednalo se vlastně o zamaskovanou žádost o podání vysvětlení, která byla formulována spíše stylem „tak kurva klucí pomozte klukům s tím pachatelem“. Proč orgán volil tuto cestu mi není známo, nabízí se hned několik možných důvodů. Po krátké úvaze bylo policejnímu orgánu sděleno, že jeho žádost zástupce provozovatele vozidla interpretuje jako žádost o podání vysvětlení a podání vysvětlení k osobě řidiče je a zůstane tímto policejnímu orgánu odepřeno s tím, že jistě disponuje dostatkem jiných prostředků, jak totožnost řidiče zjistit.

V žádném z popsaných případů nečinily policejní orgány další úkony a nedošlo k předání věci správnímu orgánu. Pokládám je tedy za úspěšně ukončené. Nemohl jsem se přitom zbavit dojmu, že na straně policie nebyla velká vůle takové věci vůbec řešit a policisté byli nakonec rádi, že je podezřelý vyfakoval, protože se tím pak okamžitě mohli přestat zaobírat.

To se nedá říci o případu čtvrtém, který se od ostatních odlišoval v tom, že strážníci údajně viděli řidiče, jak objíždí cyklistu nesprávným způsobem. Po nějaké době, zhruba kilometr od místa, kde k tomu mělo dojít, jej zastavili a ztotožnili. Ten se zcela správně odmítl k věci jakkoli vyjadřovat s tím, že pokud mají strážnici nějaké poznatky, že byl spáchán přestupek, nechť je předají místně příslušnému správnímu orgánu. Tuto větu celkem třikrát zopakoval, než to ti šimpanzi pochopili. Strážníci naproti tomu navrhovali, že „to vyřeší na místě za dvě stovky“, neboť oni také vědí, jaká to je pitomost a že řidič jistě ví, že předjížděl cyklistu velmi natěsno. Mezi řečí jim také ujelo, že je vedení města nutí se na tyto přestupky „teď na jaře“ (stalo se koncem května) zaměřovat. Nicméně k dohodě nedošlo, peníze neopustily peněženku a čárka nebyla připsána. Správní orgán je zatím pasivní, asi sbírá síly, protože řízení pro něj bude velmi náročné, zahrnující výslech obou strážníků zaměřený na to, jak určili, že vzdálenost mezi vozidlem a cyklistou byla skutečně menší než 1.5 metru, zajímavá bude též otázka zavinění, které bude muset správní orgán vhodnými prostředky prokázat, případně se přitom může odvolat na policejní expertízu za pomoci van a bas s pivem. V případě, že řidič nebude v řízení úspěšný, hrozí mu pokuta nejvýše 1500 Kč a náhrada nákladů řízení podle platné vyhlášky, ale nemyslím, že by se správní orgán dostal důkazně a procesně do takové pozice, aby z něj vypadlo pravomocné rozhodnutí.

Již postarší FSM návod na webu road-fens.com tedy není třeba ani v nejmenším měnit, všechny skutečnosti v něm obsažené nadále platí a jako tradičně musím vyjádřit poděkování všem, kteří mi s nim tehdy pomohli, protože se ukázalo, že jsme měli pravdu. Už zase.

Pracně prolobbovaný zákonný zmetek zmr. Dolínka a právníka Kindla je prasopes, který neštěká, nechochtá ani nekouše. Cyklistům udělalo radost, že udělali řidičům naschvál, někteří si dopřáli kousek radosti v jejich životě plném neúspěchu a frustrace, jiní dosáhli uspokojení, že se jim podařilo vnutit jiným svoji vůli a přihodit polínko do ohně planoucího konfliktu cyklistické arogance se zbytkem společnosti, nicméně žádný nedosáhl toho, že by jeho jízda byla bezpečnější, protože pro cyklisty jsou největší riziko cyklisté. Rozporuplné fungování zmíněného ustanovení plyne z velké části z toho, že se tato legislativní zkurvenina dokonale zajídá nejen řidičům, ale také policistům, správním úředníkům a nečekaně také ministerstvu dopravy.

Akceptace tohoto artefaktu cyklopráva ve společnosti je bídná a iniciátorům zákonného zprasku je třeba poděkovat za to, že se ozvaly organizace i jednotlivci, kterým by pozvolné kurvení zákonů zájmovými skupinami jinak bylo lhostejné. Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ČR chtělo pumpičkářům zakázat ježdění po lesních stězkách. Nevím, zda to někde bylo dokonáno, ale k rozpoutání diskuse to stačilo. Hospodářská komora vyhlásila novelu nejabsurdnějším zákonem roku. Podle komory jde o nevyvážená, sotva vymahatelná a z hlediska logiky jen obtížně odůvodnitelná ustanovení. Proti zákonu se vymezili i jednotlivci, od kterých to nikdo nečekal, jako například představitel obskurní organizace Vize Nula Roman Budský, který vcelku výstižně konstatoval, že zákon se nediskutoval se širokou veřejností, jen se vykopal hluboký příkop mezi motorizovanou a nemotorizovanou společností.

Legislativní iniciativa zmr. Dolínka a právníka Kindla měla dokonce za následek unikátní a jen zřídka pozorovaný jev, kdy centrální orgán stanul na straně řidičů. Začalo to v lednu 2022 zcela nenápadnou a většině motoristické veřejnosti dosud neznámou změnou ministerské vyhlášky č. 294/2015 Sb., která jak známo stanovuje provedení a význam dopravních značek. Novelou č. 84/2016 Sb. byl změněn význam vodorovné plné značky „jednoduchá plná čára“ tak. že je dovoleno ji přejíždět při předjíždění cyklisty. Představa pumpičkářů, jak se batolí uprostřed jízdního pruhu a za nimi dlouhé kilometry podle jejich pravidel jede štrůdl vozidel, protože plná čára, vzala za své.

Nejnověji se proti zmrdské cyklolegislativě vymezil ministr Kupka. Argumentuje přitom sporným efektem zákona a malou srozumitelností zákona pro nejširší veřejnost. To je u pana ministra sice chvályhodné a racionálně vzato má pravdu, ale to by se týkalo jen zákonů, které plní funkci zákona. Cyklistický zákonný zprasek právníka Kindla a socdemáka Dolínka plní jinou funkci, jeho účelem je šikana specifické skupiny účastníků silničního provozu. Proto není divu, že se proti ministrovu záměru ohradila cyklofašistická organizace AutoMat, specializující se v posledních letech na důmyslné lezení do prdele Pirátům, drobné přikrádání z veřejných zakázek a lobbing. Prý by se to pak špatně vymáhalo. Nu, už jsme popsali, jak dobře se to vymáhá.

A tak jezděte bezpečně, nebavte se s policajty, neposkytujte důkazy proti sobě a svým blízkým a užijte si léto bez otravných udavačů na kolech. Zejména za špatnou pokládám taktiku, kdy se řidič nebo provozovatel vozidla pustí předčasně do nějakých dohadů o vzdálenosti mezi ním a cyklistou. Na to je čas kdykoli později. Je na správním orgánu, aby s dostatečnou spolehlivostí určil, že byla menší než stanovená a předčasné diskuse na toto téma mohou vést například k tomu, že se provozovatel dozná k tomu, že vozidlo řídil nebo uvede nějaké skutečnosti, které to správnímu orgánu usnadní.

Zdroj

Reakce
  1. 2 měsíci ago

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

TOPlist