Šumava v řetězech není řešení

Spor o to, jak hospodařit v jednotlivých zónách Národního parku Šumava, trvá již léta. Rok od roku je ale stále vyhrocenější, což nakonec odpovídá i tomu, jak rychle postupuje kůrovcová kalamita a viditelně se zhoršuje stav šumavských lesů.

V letošním roce je spor asi nejvyostřenější, přičemž dokladem toho jsou poslední dny, ve kterých ekologičtí aktivisté v oblasti Ptačího potoka vlastními těly brání dřevorubcům v kácení stromů napadených kůrovcem. Nechci spekulovat, zda jde o upřímnou snahu „zachránit Šumavu“, nebo o zviditelnění se některých představitelů Strany zelených, cítících v tématu velkou příležitost. Smutné je, že ať tak či onak, nabyl celý spor rozměrů střetu dvou skupin lidí, v současnosti již i bohužel střetu fyzického. Policisté musejí ekology odřezávat od stromů, vynášet je z lesa. A odborná diskuse o tom, co je pro Šumavu i pro její obyvatele nejlepším řešení, se nevede.

Fáze, ve které se spor nyní nachází, je z mnoha pohledů nešťastná, a to nejen pro ekology. Snad už si to i ti, kteří se chtěli zviditelnit, uvědomují. Snad už vidí, že svým vystupováním škodí zejména sami sobě. Je třeba si uvědomit, že kůrovec nepočká, až se lidé dohodnou, ale vylétá každým dnem a rozšiřuje plochy mrtvého lesa národního parku.

K současné vyhrocené situaci u Ptačího potoka na Šumavě chci zopakovat starou známou pravdu, že zákony musí platit pro všechny. Právní kličky v tom smyslu, že někteří aktivisté mají protesty v této oblasti zakázány a jiní ne, nic nevyřeší.

I dnes protesty ekologů pokračují, obyvatelům Šumavy už došla trpělivost a po svém „protestují proti protestům“. Starostové šumavských obcí navíc rozesílají dopis na nejvyšší představitele naší země a žádají je o urychlené řešení. Pokud by takové nepřišlo, žádají pak raději zrušení Národního parku Šumava, jelikož podle nich ztrácí smysl. Zde je vidět, jak moc chybí Zákon o Šumavě.

Apeluji také na to, abychom nezapomínali na to hlavní, o co tu jde – přírodu a národní park. Pořád chci věřit, že všechny strany ve sporu zúčastněné mají vlastně stejný cíl, a to zachovat přírodu šumavských lesů i pro budoucí generace. Je také nutné si uvědomit, že v oblasti národního parku leží několik obcí a žijí zde lidé, pro které je příroda nedílnou součástí jejich života.

Vyzývám proto: Pojďme upustit od agresivních půtek uprostřed lesů a pojďme řešit jádro problému, tedy budoucnost Šumavy. Pojďme se bavit o návrhu zákona, o managementech území i zapojení veřejnosti do diskuse. Věřím, že ještě není pozdě na hledání kompromisů a efektivního řešení. Rád se osobně stanu iniciátorem a moderátorem takové diskuze. Jen je třeba projevit vůli k dohodě. Příroda bohužel nepočká.

Zdroj