Novináři varují před klimatickou změnou. Opravdu nám dochází čas?

Uveřejněno dne 21 prosince 2012 000 15:25

klimaZahraniční server „Neue Zurcher Zeitung“ publikoval článek o tom, že nám dochází čas na splnění klimatických cílů. Doslova se píše, že švýcarský klimatolog Thomas F. Stocker nabádá k rychlému snižování emisí CO2.

Jako hlavním argumentem se stala hranice 2 °C. „Pokud bude lidstvo chtít udržet hodnotu globálního oteplování pod dvěma stupni Celsia, od roku 2020 budou muset emise klesat ročně nejméně o 3,2 procenta.“

Článek vyšel na základě publikované práce v odborném časopise ScienceExpress.

Tak teď tedy nevím, kdo určuje cílovou hranici. Klimatologové nebo politici? Pokud dostanou takové informace politici, samozřejmě, že se toho hned chytí. Leda že už to téma je natolik populární, že to pan Stocker dostal jako zadání k práci. Nevím, nevím. Práce je nejspíše určena jako příkladný návod – návrh.

Určování teplotní hranice není příliš ideální. Průměrná globální teplota může v některým roce výrazně stoupnout, ale následně zase klesnout. Rekordní vzrůsty globální teploty během minulých let jsou pravděpodobně způsobeny kombinací působení více faktorů. Znamená to tedy, že určování teplotní hranice jenom podle vývoje koncentrací emisí je značně zavádějící. Navíc překročení hranice nemusí znamenat nic zásadního. Zatím by se měla brát v úvahu oficiální zvýšená hodnota průměrné globální teploty o 0,7, max. do 1°C, s tím, že ale globální anomálie hned poté klesla. Trend globální teploty s porovnáním padesátých let, se stále udržuje na vysoké hodnotě, ale v kontextu vrcholného dosažení 1 °C zatím nárůst v poslední krátké době pokulhává. Je tedy zřejmé, že je potřeba s těmito komplikacemi počítat. Přírodní klimatické jevy sice ovlivňují klima nepravidelně, avšak roční nárůsty teplot ovlivňuje poměrně zásadním způsobem, předpokládám.

Takové podobné práce mohou být dobrá věc, ale až najeden velký problém. Neosvědčí se v praxi. Snižování emisí podle zadání určitého cíle považuji za příliš ambiciózní. Dlouhodobý trend globální teploty souvisí sice s činností lidské produkce emisí a dalších jiných zásahů do přírody, ale raději jsem v této věci skeptický a držel bych se spíše o něco příznivějších scénářů – a to i za předpokladu, že emise nebudou výrazně snižovány. To asi nebude úplně ten nejlepší přístup, ale drastické snižování emisí je příliš velký luxus, který si zkrátka nemůžeme dovolit. Navíc nám to snižování moc nejde.

Politici vůbec mají velké ambice. Vytvářejí mocné státní systémy s velkou mírou byrokracie. Taková politika, kterou předvádí EU (pokud se tomu dá říkat politika) je příliš nákladná – dluhová. Při takovém vládnutí je drastické snižování emisí až hloupé, obzvláště, když se rozběhl naplno, pro občany nepřehledný, systém emisních povolenek, který umoňuje jednotlivým státům emisní limity překračovat. Klimatickému systému je fuk, že nějaký stát bude za prohřešek platit. A motivace? Ke Kjótskému protokolu se mnoho státu příliš nehlásí. Je tedy zřejmé, že je něco špatně.

Lepší by bylo zapomenout na 2 °C a soustředit se dlouhodobě na adaptační opatření. Pokud politici opravdu chtějí myslet na budoucnost a vytvořit lepší podmínky pro život, bylo by načase rušit zbytečné zákony a úřady a vytvořit štíhlý a spravedlivý stát. Pokud sáty budou pracovat s vyrovnaným státním rozpočtem, nebo dokonce s přebytkem, a budou nadále považovat „ochranu klimatu“ za důležité, bude potom i odvážnější snižování emisí více smysluplnější. Jsem zastáncem svobodného a štíhlého státu se svobodným tržním mechanismem. Jsem také zastáncem ochrany životního prostředí na lokální úrovni (adaptační opatření) a rozumného snižování emisí prostřednictvím emisních limitů a to s ohledem na další skutečnosti vycházející z přítomnosti. Nedovedu si představit, že by nějaký politik doporučoval vůbec nesnižovat emise, proto by bylo vhodné pokusit se domluvit na základním minimálním emisním limitu, který by se mohl dodržet. Systém emisních povolenek zrušit. – To si ale také nedovedu představit. Pokud jde o investování do nových technologií, tak se to zřejmě neobejde bez zavedení nových daní. Prosperující stát s nízkými daněmi a elánem do budoucího investování čistších technologií by si to mohl dovolit.

Zdroj

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist