Deník spisovatele – klima-alarmismus přitahuje pozéry a pokrytce…
Uveřejněno dne 8 listopadu 2021 000 10:55
Kdo zná historii, ví, že každé náboženství plodí pokrytectví, když ti největší moralisté zpravidla káží vodu a pijí víno. Dnes se vzývá ve všech pádech tzv. změna klimatu, a kdybych si občas nepřečetl nějaký ten článek od nějakého českého moralisty o tom, jak se musí lidstvo omezovat, nevšiml bych si zřejmě, jak titíž moralisté píší po létě třeba o tom, jak navštívili nějaké přímořské letovisko na Riviéře, Korsice nebo Sicílii. Všiml jsem si toho na webu A2larm, ale také v Salónu na Novinkách. Řekl bych, že ten, kdo má opravdu rád přírodu, žije míň hystericky a víc skromněji, ale to ať si každý vyřeší ve svém svědomí.
Skutečný milovník přírody Laotse, čínský mudrc, tvrdil, že kdo zná míru, nesetká se s nezdarem. Tato moudrost prochází lidstvem 2500 let, ale její dosah je bohužel velmi omezený. Kdyby tomu tak nebylo, lidé by místo boha, ideologie nebo modly, hledali autenticitu. Díky ní by totiž objevili míru svých věcí, cestu k přirozené evoluci, a neničili by se neustálými skoky do dalších utopií. Nikdo nezpochybňuje, že se klima mění, jako ostatně všechno na světě. Ale věda není samo spásná, její data jsou vždy interpretací, která vyhovuje dané době. Jestli něco chybí dnešním zeleným, pak je to smysl pro souvislosti.
Vlastně jde vždycky o kontext, o to, aby člověk dokázal porovnávat děje v čase a prostoru. Jenže zfanatizovaná doba plodí černobílost, která je překážkou autenticity i kontextu. Kdo dnes má dost intuice, vzdělání, ale také zkušeností, aby mohl porovnávat? Pamatuji si, jaká byla příroda za socialismu, kdy jsme chytali na Labi ryby. Nedalo se to jíst, nedalo se to čuchat a ve vodě se nedalo koupat. Stačí si pustit Vorlův film Kouř a začít srovnávat, v čem jsme žili a v čem žijeme dnes. Ani na Západě to nebylo v sedmdesátkách, kdy sílili zelení, o moc lepší – celá Evropa je dnes na tom líp, přesto se zelení dál radikalizují.
Není to náhodou spíš o černobílosti myšlení? Posledních dvacet let se nám myšlení schematizuje, vidíme to i na školách, kde se učí tak angažovaně, že to nemůže zůstat bez následků. Když školákovi řeknete, že hrozí zkáza planety, bude tomu jednoduše věřit. Jako bude věřit jakékoliv jiné přepjaté módní floskuli. Jedině zkušenost může lidi vrátit k pravdě, ale nejen ta, je nutný celý triumvirát: tj. rovněž vzdělání i intuice. Takový člověk by pak měl být autoritou, která klidní ideologické vášně. Hledat míru svých věcí je těžké v každé době: Ovšem dnes, kdy zelená politika dělá z lidí pokrytce, je to obzvlášť složité.
Já si v létě zajel jako už pravidelně do Krkonoš. Byl bych blázen, kdybych tvrdil, že je s přírodou vše v pořádku. Sice už dva roky nemáme sucho, spíš naopak, ale lány jsou vydrancované. I laik pochopí, že skladba plodin na polích není příliš ekologická. Ale hory jsou krásné, v tichu strání mi prošel hlavou život, o kterém se dá už dost napsat: Člověk se vrací k půdě, kde prožil celé dětství, v mém případě na statku u prarodičů, pak jsem strávil mládí u ponku ve fabrice, načež jsem v 90. letech pomáhal budovat firmu, když vládly složité fakturační vztahy atd. atd. atd.
Proto si myslím, že dnes vnímám souvislosti, byť bych se raději všem pozérům vyhnul, zamířil do Obřího dolu a navždy zmizel v soutěsce jako Laotse…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
